Národ český – je si sebe vědom?

Naše dějiny jsou velmi pestré, narazíte v nich na spoustu zajímavých osobností z různých oborů. Panovníky, spisovatele, vynálezce z řad mužů i žen a spoustu dalších. Jsou to naši předci.

Když bylo potřeba, dokázal se náš národ spojit a držet při sobě. A když je potřeba, dokážeme to i dnes. Vidím to vždy, když někdo například uspořádá sbírku na pomoc lidem, kteří to potřebují. Ať už jde o někoho nemocného, někoho, koho zasáhla přírodní katastrofa, na opuštěná zvířata a bylo to vidět i v době Covidu. Jako národ se dokážeme semknout a pomoci. Držet spolu. V tom je obrovská síla.

Tak proč se nám to nedaří v běžném životě? Nefungují nám vztahy, závidíme si, pomlouváme se. Máme práci, která nás nebaví, jíme nekvalitní potraviny, máme podlomené zdraví a další neduhy. Často slýchávám věty typu: "A co s tím mám dělat? Nemám na to energii. Je to jeho/její vina. Tahle práce je moje jistota." Anebo: "Až budou děti velké. Až na to budu mít čas. Až nebudu tak unavená." Až... Já vám rozumím. Když žijete dlouhé roky v takovémto prostředí, bez nálady, se spoustou povinností a ve stresu, na člověku se to podepíše a často rezignuje. Už nemá kde brát, a tak přežívá.

Politika naší země tomu všemu nepřidá. Ať volíme, jako volíme, lépe se rozhodně nemáme. Necháváme špatné lidi řídit naši zemi, dělají si s námi, co chtějí a my si to všechno necháme líbit. Přece to nějak "vydržíme" a "zvykneme" si na to. Určitě by spousta z vás chtěla, stejně jako já, s tím něco udělat.

Upřímně, v politice se nevyznám a nemám kouzelnou moc. Ale čeho jsem si všimla je, že jedna z věcí, která našemu národu chybí, je sebevědomí. My si totiž jako národ málo věříme. A co je k tomu ještě potřeba? Nastavit si pevné hranice. Nastavit, co pro vás v pořádku je a co už není. Nemusíte všechno vydržet! Máte na víc a taky si víc zasloužíte.

Říkáte si: "To zní sice hezky, ale co s tím?" Začněme každý sám u sebe. Nemůžeme změnit lidi kolem sebe, ale změnou svého přístupu k nim můžeme změnit jejich náladu, pocity. Zařaďte do svého života odvahu a laskavost. Kdy naposledy jste řekli ne, aniž byste cítili pocit viny? Kdy naposledy jste někomu podrželi dveře, popřáli hezký den? Kdy naposledy jste se na ulici na někoho usmáli? Slyšeli od vás kamarádka/partner slova podpory, když to potřebovali? Pochválili jste v poslední době někoho? Někdy stačí opravdu málo, aby to zahřálo u srdce nejen vás, ale i někoho jiného.